Autor

John Flanagan ( * 22.5.1944)

 

  

 

John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati!

Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales.

Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih.

V roce 2008 vyhrál John cenu Australské nakladatelské asociace "Older Children and the International Success Award" v kategorii kniha roku za 5. díl série Výkupné za Eraka.

John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době pracuje na nové sérii Bratrstvo, 1.díl této série - Vyděděnci vyšel v květnu 2012. Dnes patří k nejplodnějším australským prozaikům a jeho série Hraničářův učeň se řadí k jeho nejúspěšnějším výtvorů. Série je rovněž velmi oblíbena v zahraničí.

Na motivy Willových příběhů se měl natáčet celovečerní film, ale natáčení se stále odkládá.

Navštivte webovou adresu Johna Flanagana, www.rangersapprentice.com, a dozvíte se víc.

 

Rozhovor s Johnem Flanaganem

 

Jak vlastně vznikla první myšlenka k napsání knih Hraničářova učně?

Se psaním jsem začal ve chvíli, kdy jsem zjistil, že můj tehdy desetiletý syn má jen velmi malý zájem o čtení knih. Byl fyzicky mnohem menší a slabší než jeho vrstevníci. Chtěl jsem mu vlastně dokázat, že čtení knih může být velká zábava a že hlavní hrdinové nutně nemusejí být velcí a svalnatí. Když si přečtete charakteristiku hlavní postavy, Willa, který je malý, ale velmi hbitý a důvtipný, jako by přesně popisovala mého syna Michaela. Každý týden jsem napsal jednu kapitolu a byl šťastný, že můj příběh čte velmi horlivě. Kniha byla v té době pouze epizodická. Každý příběh měl nějaký námět, ale stěžejní téma, které by všechny epizody spojovalo, chybělo. Michael byl těmi příběhy doslova okouzlen a jednou mi řekl: „Nikdy jsem netušil, že knížka může tak moc vtáhnout člověka do příběhu.“ Z mého pohledu to byla ta největší pocta, kterou jsem kdy dostal.

 

Proč jste zvolil zrovna luk a vrhací nůž jako zbraně hraničáře?

Já jsem měl vždycky rád lukostřelbu. Takže luk jako základní zbraň pro mě byl v podstatě jasnou volbou. A také mě odedávna fascinovalo umění vrhačů nožů. Když jsem byl malý, často jsem se v něm cvičil. S bratrem jsme zdemolovali celou kůlnu, když jsme se v ní učili vrhat nože.

 

Skončíte někdy s psaním těchto nádherných knih, nebo to bude nekonečná série?

Nemám žádné určité plány. Předpokládám, že jednou s tím opravdu skončím (smích). Možná si udělám přestávku po sepsání dalších dvou dílů série, pak se uvidí. Mám spoustu nápadů, které bych rád převedl na papír a dokončil. 

 

Dočkáme se filmového zpracování knih Hraničářův učeň?

V současné době se píše scénář podle prvního dílu série Rozvaliny Gorlanu. Filmová práva k sérii už teď mají svého kupce – United Artists. Pevné datum realizace filmu ale v současné chvíli neznám.

 

Z jakého důvodu trvá mnohem delší dobu vydávání těchto knížek u nás a na americkém trhu, než na tom australském?

Důvod je jednoduchý. Mám jiného distributora v Austrálii a jiného v Evropě a v USA. V mé rodné Austrálii začal Hraničářův učeň vycházet o 18 měsíců dříve, než byla odkoupena práva Američany a Evropany.

 

Existuje nějaký rozdíl mezi australskou a evropskou verzí?

Objeví se mnoho lokálních rozdílů, které ale na podstatě samotného příběhu nic nemění. Jde spíše o lokalizaci textu tak, aby ho dobře pochopil jak australský, tak evropský čtenář. Jde víceméně o psanou formu jednotlivých názvů. Například čtvrtý díl vyšel v Americe a některých Evropských zemích pod jiným názvem než u nás v Austrálii. (Původní název 4.dílu je Bitva o Skandii, v Americe a Evropě se jmenuje Nositelé dubového listu - můj dodatek)

 

Máte pro naše čtenáře nějaký tip, jak se stát spisovatelem?

Dříve, než začnete psát, naplánujte si předem hrubý děj vašeho příběhu. Pište hodně. A nepřestávejte. Pište, pište, pište a pište. Nedá se to s ničím srovnat – čím více na příběhu zapracujete, tím více dostanete. Abyste příběhu vdechli duši, každý den se jím zabývejte. Zabývejte se věcmi, které se kolem vás běžně dějí, a nepřestávejte se ptát „Proč se děje zrovna tohle?“ „Co by se stalo, kdybych …?“ Řekněme například, že vidíte muže běžícího na autobus. Proč běží? Jde pozdě na schůzku se zločincem z podsvětí? Je pronásledován neviditelným čarodějem, který mu chce ukrást vědomí? Co by se stalo, kdyby autobus nestihnul? Kdo to vlastně je? Co přesně dělá? Je to zloděj? Oběť? Spousta skvělých nápadů leží přímo vedle nás! Myslím, že až se s vámi rozloučím, půjdu sepsat tenhle příběh (smích).

 

Nemyslíte, že když jste z příběhu vynechal ženy – hraničářky, okrádáte se tak vlastně o potenciální čtenářky, které by si příběhy mohly číst proto, aby se ve své fantazii staly hraničářkami?

Mám v plánu do příběhu takovou ženskou postavu přidat. Mám v hlavě pár situací, kdy a za jakých okolností by se v knize mohla objevit.

 

Co máte na celém příběhu o Hraničářově učni nejraději?

Na tuto otázku se těžko odpovídá. Jsou to vlastně všechny postavy z těch knih – Will, Halt, Horác, Willův kůň Cuk, Baron Arald... Mám je všechny velmi rád. Těším se z toho, že s nimi mohu trávit čas. Zjistil jsem, že v průběhu psaní se tyto postavy pro mě stávají velmi reálnými, a jak se pomalu blíží konec příběhu, občas se přistihnu, že podvědomě zpomaluji, abych dopsání knihy oddálil, protože mě mrzí, že zase odejdou z mého každodenního života.

 

 

 

Rozhovor s Johnem Flanaganem po ukončení série

 

Bude nějaké volné pokračování Hraničářova učně s Maddie?

Nebudu říkat ne, ale zatím nemám žádné plány napsat víc s Willem a Maddie, nebo pokračovat v Hraničářově učni po dvanácté knížce.
 

Proč jste se rozhodl skončit sérii Hraničářova učně?

Skončil jsem ji, protože, hádám, jsem cítil, že je ten správný čas na to ji ukončit. Mohl bych pokračovat dál a dál, ale myslím si, že by se to stalo fádním. Ale bude spousta dalších knížek Bratrstva, které budou zahrnovat právě propojení v knížkách čtyři a pět, kdy se Gilan přidá k Volavkám.
 

Co dalšího můžeme čekat od další knížky Bratrstva?

Volavky budou odveleny do Araluenu na osm měsíců a Gilan se k nim přidá na pár misích. Pokud chcete vědět víc, budete si muset přečíst další knížku.
 

Plánujete napsat před-pokračování?

Také plánuji napsat dva příběhy o Haltovi a Crowleym, když byli mladší. První kapitola je vlastně povídka Hiberňan z jedenácté knížky, ale předtím mám pár knížek z Bratrstva, které musím dopsat, než se dostanu k tomuhle.
 

Jaká byla vaše inspirace k sepsání série?

Začal jsem psát povídky pro svého syna, Michaela, abych ho přivedl ke čtení. Původně jsem neměl vůbec v úmyslu z nich udělat knihu, ale moje dcera Katy si myslela, že by to mohl být dobrý nápad a tím to všechno začalo.
 

Kde jste vzal všechna jména pro vaše země?

Spousta jmen je odvozena od starých latinských jmen pro země v Evropě, tzn. Galika odpovídá Francii, Hibernie je latinský název pro Irsko, Skandie je očividně Skandinávie a tak dále a tak dále.
 

Jak pokračují plány s filmovou adaptací?

Na filmu se stále velmi živě pracuje. Producenti pracovali v uplynulých několika letech na tom, aby získali nezbytné finance a nedávno mi řekli, že doufají, že příští rok odstartuje tvorba. Tak držte palce!
 

Které herce byste rád viděl, jak ztvárňují vaše postavy ve filmu?

Mám jen jedno jediné přání: Rád bych viděl Erica Banu jako Halta.

 

Zdroj:  www.rangersapprenticecz.blog.cz